Promluva k alkoholikovi

Když uzříš osud na hladině,

když zatoužíš po nevině,

pak netop svůj žal v číši vína,

tam skrývá se jen kocovina.

Tobě však zbytečný je tohle říkat,

vždyť nevíš ani co je stýskat,

přesto možná uzříš na hladině,

snad v pivu, snad v bílým víně,

ty tváře, co tě v noci straší,

možná tvář syna, či dceru starší.

Pak asi je lepší ta kocovina,

s níž místo lidí trávíš rána.

Tak dál hledej osud na hladině,

skrývej svou touhu po nevině,

ovšem nečekej žádný rozhřešení,

my prodali poslední a na skladě není.

Noční myšlenky

Plamen když ve tmě skomírá,

ty spíš a klidně dýcháš,

tvůj svět se přede mnou zavírá,

pak možná mě ve snu slýcháš.

Mé obavy, touhy a přání,

jichž hlavu mívám plnou,

které ve spánku mi brání

a snad až k tobě plynou.

Snad ty myšlenky tě nevzbudí,

jen sni si sladce dál,

já budu hlídat spánek tvůj,

protože tys můj princ, můj král.

Možná ráno ti pak prozradím,

co za světla svic mě souží.

O svá přání se podělím

a přiznám po čem toužím.

Teď však jen lehce pohladím,

tvou uvolněnou tvář

a začnu se těšit, že zas uvidím,

v tvých očích vlídnou zář.

Láska čarodějky

Kouzla, čáry, magie,

rozžehnuté rudé svíce,

woodoo panenka, co tě zabije,

a je toho ještě mnohem více.

Tak nezkoušej na mě žádné hry,

mé oko ti vidí do duše.

Já uvězním v pekle na věky

Tebe a řeknu jen suše:

Kdo další přijde po tobě?

Kdo zradí čarodějku,

ten ochutná jed magie

a nezůstane vcelku.

Já duši jeho rozdrásám,

ty cáry pak dám větru.

Já srdce jeho pošlapám.

pak možná sama zemřu.

Prosím

Říkej mi princezno,

já budu sedět tiše.

Šeptej mi do vlasů,

jen to co teď chci slyšet.

Líbej mě na víčka,

když v pláči se topím.

Chytni mě za ruku,

pak možná se vyspím.

Pohlaď mě po čele,

když horečka mnou cloumá

Posaď se vedle mě,

když mysl ve snu bloumá.

Já půjdu za tvým hlasem,

když do snu zavoláš,

jak za vábením sirén,

jimž těžko odoláš.

Prosím jen zůstaň tu,

já bez tebe mám strach.

Prosím jen miluj mě,

jinak obrátím se v prach.