Kytice

Karel Jaromír Erben

Profil autora

Sběratel a vydavatel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, překladatel a básník.
Narodil se 7. 11. 1811 v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel 21. 11. 1870 v Praze.
Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“. Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakési slovanské čítanky „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 jako „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K .J. Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli příkladem bratři Grimmové. Byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.
Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek. Jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.
Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou sbírku – Kytice (1853).

O díle

Sbírka Kytice obsahuje třináct baladicky laděných básní, které jsou odrazem dávného lidového myšlení a cítění.
Erben ve svých skladbách vytváří hluboké konflikty a vyhledává protiklady, na nichž zobrazuje starobylý mravní názor o nezbytnosti řádu světa. Porušení tohoto řádu bývá někdy přísně trestáno, jindy usmířeno pokáním. Tyto lidové představy Erben umělecky zobrazil v konkrétních příbězích.
Konflikty jsou vytvářeny pomocí nadpřirozených jevů čerpaných z lidové fantazie. Podle starých představ byly nadpřirozené postavy zárukou dodržování daného mravního řádu, které upomínají či trestají provinění proti němu. Nadpřirozené bytosti vznikali v obrazotvornosti prostých lidí, z bázně a jako vysvětlení přírodních živlů.
Erben ve svých básních lidovost nenapodoboval, ale lidové poezie využíval. Tato sbírka není dílo náhodné a okamžité inspirace, ale je výsledkem dlouhého a usilovného hledání přesných výrazů a námětů. Erben jako první objevil pro Čechy jejich lidové balady, které dříve nebyly považovány za příliš důležité. Z nich se naučil soustředit děj, dramaticky jej stupňovat, psychologicky odůvodňovat jednání postav, být stručný, ale ne strohý a využívat dialogy.
Básnická sbírka kytice dosáhla obliby a ocenění jak ve své době, tak i v současnosti a to pro svůj myšlenkový obsah i umělecké vyjádření.

Jednotlivé básně

Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Kytice je dvoudílnou skladbou uvádějící celou sbírku.
První část vypráví báji o původu mateřídoušky, ve které se odráží lidová představa o koloběhu života v přírodě a o soužití člověka s přírodou.
Mrtvá matka zde ztělesňuje matku vlast a jako na ní děti našli drobné květy mateřídoušky, tak i my můžeme nacházet útěchu v lidových pověstech. Obraz mrtvé vlasti se vztahuje k období v němž Erben žil, tedy k době bachovského absolutismu, kdy nebyl dán prostor vlasteneckému smýšlení a tvorbě.
Druhá část básně je vlasteneckým přáním, aby se lidé od vlastenecké tvorby neodvraceli, ba naopak, aby v ní nacházeli útěchu, neboť ona je dechem vlasti.

Poklad

Zde se objevuje důležitý motiv, mateřská láska, který se v různých obměnách opakuje i v dalších básních.
Matka v této básni je vdova jdoucí s dítětem na Velký pátek do kostela. Cestou však spatří skálu a v ní svit. Objeví jeskyni plnou zlata. Zpočátku si chce vzít jen pár mincí, ale nakonec neodolá a začne hamižně brát kolik unese. Dítě nechá v jeskyni a běží do chalupy kde zlato uloží. Když se s pokladem vrací podruhé, změní se vše v hlínu a kamení. V ten okamžik si konečně vzpomene na dítě, ale při návratu ke skále zjistí, že jeskyně i s jejím dítětem zmizela.
Z touhy po zlatě tak žena porušila zákon mateřské lásky a musí být potrestána. Na rok se její dítě ocitne ve skále. Žena je mučena žalem a výčitkami svědomí. Díky pokání, kterým svůj hřích odčinila, je jí dítě při dalším Velkém pátku navráceno.
Mravoučný záměr zde vystupuje zřetelněji než v jiných básních, protože je vypravěčem pronášen mimo vlastní děj.

Svatební košile

V této básni jde především o protiklad života a smrti. Erben v ní ukazuje na téma mnohokrát opakované v dalších textech z různých částí světa, z nichž si autor vzal to nejlepší, aby ze střípků složil obraz propasti, která je mezi živými a mrtvými a jíž nepřeklene ani nejsilnější pouto, které je vázalo za živa.
Úvodní verše čtenáři představují mladou dívku plačící nad ztrátou všech blízkých, včetně jejího milého. Pro něj šije košile a dlouho čeká, ale on se stále nevrací. Zápletka je vyvolána dívčiným rouháním : „…milého z ciziny mi vrať, / aneb život můj náhle zkrať…“ , po němž dochází k rozvíjení děje příchodem dívčina milého, který jí láká na svatební cestu. Dívka zpočátku v noci odejít nechce, ale milý ji přesvědčí. Následuje děsivá cesta, která je popisována verši stále vzbuzujícími strach a přízračnou baladickou předtuchu. Autor dokázal i zvukovým uspořádáním rýmu dosáhnout pocitu spěchu.
Poslední část básně se odehrává na hřbitově kam milý dívku přivede a kde si ona uvědomí, že následovala umrlce. Uteče a schová se v komoře, kde leží další mrtvola. Dívka zde, přes snahu umrlce dostat se k ní, přežije noc, protože se poká a modlí. Ráno lidé jdoucí na mši objeví prázdný hrob, všude po hřbitově roztrhané nové košile a v umrlčí komoře dívku.
Báseň je ukončena mravoučným sedmiverším o správnosti dívčina modlení.

Polednice

Lidé dříve věřili, že tak jako půlnoc má své démony, tak i poledne má své zlé bytosti a jimi jsou Polednice. Toto stvoření využil Erben k zobrazení odpovědnosti mateřské lásky. Porušení tohoto lidského vztahu je neodpustitelné a zaslouží trest. Tato báseň znovu slouží jako mravokárný prostředek. Ten je ale obsažen přímo v ději a nemusí být vyzdvihován v dalších verších.
Příběh balady je časově velmi krátký a soustředěný. Začíná těsně před polednem, kdy matka otáčející se v kuchyni u plotny okřikuje své plačící dítě. Potřebuje rychle uvařit pro manžela a dítě se nechce utišit ani po nabídnutí hraček. Matka mu proto vyhrožuje, že jestli nepřestane, přijde si pro něj Polednice. Po tomto vzkřiknutí se otevřou dveře světnice a dovnitř vstoupí osoba odpudivého zjevu a požaduje po matce dítě. Ta se vyděšeně chopí dítěte ve snaze jej ochránit , obrací se k Bohu s prosbou o odpuštění a poté upadá do mdlob. V tu chvíli začne zvon odbíjet poledne a do světnice vstupuje otec. Tím je dána naděje na obrat k lepšímu, ale v posledním verši se otec přesvědčuje o smrti dítěte.
Porušení mravního řádu bylo krutě potrestáno smrtí dítěte.

Zlatý kolovrat

Štědrý den

Holoubek

Záhořovo lože

Vodník

Vrba

Lilie

Dceřina kletba

Věštkyně

Vlastní názor

Básně z této sbírky mám velice ráda již dlouho, ale ocenit i jinou než dějovou stránku textů jsem dokázala teprve nedávno.
Mou nejoblíbenější skladbou je Svatební košile. Hned od počátku mě zaujal především její krátký, výstižný, ale o to děsivější příběh. Líbí se mi však nejen samotný námět, ale i způsob, či spíš forma, která byla při jeho zpracování použita. Od dramatického stupňování děje, přes strohé, ale výstižné dialogy, často postačující k nastínění charakteru celé postavy či celého děje (Dceřina kletba), přesvědčivého nepřímého líčení nálady až ke šťastně a přiléhavě zvoleným slovům. Například u Svatební košile, kde s dívkou čtenář může prožívat bohatou škálu pocitů a nálad. Bolest a zoufalství, něha i zklamání, zhnusení, děs vedoucí téměř k šílenství a nakonec jásavá radost z denního světla.
K textům Kytice se vždy ráda vracím kvůli pečlivě vybraným a umělecky zpracovaným bájím se stále platným mravním ponaučením.