Romeo a Julie
William Shakespeare

Profil autora 

O jeho životě se toho mnoho neví, dokonce ani přesné datum narození není známo, tradičně se však uvádí datum 23.4.1564, jisté je však pouze, že byl pokřtěn 26.4. Jeho otec John pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny. Ve svém rodném městě vystudoval gymnázium (King Edward VI Grammar School). V 18 letech (1582) se oženil s 26letou Anne Hathawayovou, která již tou dobu čekala dítě — Sussana se narodila půl roku po svatbě. Později měli ještě dvojčata Judithu a Hamneta. Hamnet umřel v 11 letech, což jistě poznamenalo Shakespearovu tvorbu.

Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům. Roku 1592 přišel do Londýna. V letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřená kvůli epidemii moru, Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonského.

Po této epidemii se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), kde působil jako herec a dramatik. V roce 1599 se společnost Lord Chamberlain's Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny. Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn — předtím dostával za hru asi 6 liber. Když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars. Pro Shakespeara však skončila dramatická tvorba a zanedlouho se vrátil za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstal až do smrti 23.4.1616.

Nedoložené zprávy o jeho životě vedly k dohadům, že pod jménem Shakespeare se kryje jiný autor. Shakespearovi se připisuje 37 děl, u některých je však jeho autorství sporné.

Stručný děj 

Milostná tragédie Romea a Julie je jistě jedním z nejznámějších příběhů lásky v historii světového dramatu.

Celý děj je situován do italského města Verona, kde žijí dva již po léta znepřátelené rody. Montekové a Kapuleti. Sváry vznikají jak mezi pány, tak i mezi služebnictvem a musí zasáhnout i vévoda veronský a pod pohrůžkou smrti je přinutit ke smíru, který však nemá příliš dlouhé trvání.

Mladý Montekův syn Romeo je nešťastně zamilován do chladné Rosaliny, která jeho city neopětuje a jeho přátelé Benvolio a Merkucio ho přesvědčí, aby šel s nimi tajně na maškarní ples ke Kapuletům a rozptýlil tím své myšlenky. Jakmile Romeo, skryt pod maskou, spatří svou osudovou lásku Julii, zapomene na Rosalinu a jeho srdce prudce zahoří pro sladkou mladou dívku. Ani Julie k němu sice nezůstane lhostejná, ale mezi nimi zeje propast nenávisti mezi jejich rody. Ihned po plese se Romeo vkrade na zahradu Kapuletů a pod balkonem tajně poslouchá Julii, jež se vyznává ze svých citů k němu. Když si je jist, že ho miluje stejně jako on ji, vystoupí ze tmy a svěří se jí se svou láskou. Romeovi sice hrozí v zahradě Kapuletů nebezpečí, ale nedokáže se od své Julie odtrhnout. Ještě té noci se domluví na tajné svatbě a ač neradi, se rozloučí. Romeo ihned spěchá za mnichem Vavřincem, svým starým přítelem, k němuž se chodil vyplakat ze své neopětované lásky k Rosalině a žádá ho, aby ho nazítří s Julií oddal. Bratr Vavřinec je překvapen takovým zvratem v Romeových citech a v domnění, že jde jen o chvilkové poblouznění Juliiným půvabem, odmítá mladé milence oddat. Romeo ho však svou upřímnou a vášnivou řečí přesvědčí, že je do Julie hluboce zamilován a Vavřinec tedy přislíbí, že jim požehná.

Druhý den ráno pošle Julie za Romeem svou chůvu a důvěrnici a ta se vrátí s radostnou zprávou, že se Julie ještě téhož dne stane Romeovou ženou. Později se tedy odehraje tajná svatba o níž ví jen bratr Vavřinec, který jejich svazku požehnal, Juliina chůva a mladí novomanželé. Ovšem jejich štěstí netrvá dlouho. Ještě téhož odpoledne se strhne potyčka mezi Monteky a Kapulety, v níž je zabit Merkucio Kapuletem Tybaltem. Romeo se vůbec do rvačky nechtěl zapojit, ale nyní cítí povinnost pomstít smrt drahého přítele Merkucia a v souboji zabije Tybalta. Když se to dozví veronský vévoda, nechce slyšet vzájemné obviňování jímž se rody častují a vyžene Romea z Verony. Oba rody upadnou u vévody v nemilost, protože mrtvý Merkucio byl z jeho krve.

Nešťastný Romeo hledá úkryt u bratra Vavřince a lká nad svým ztraceným štěstím s Julií. Vtom přichází Juliina chůva a nabádá Romea, aby spěchal za svou ženou, která stále jen pláče. Romeo má strach, že ho Julie nebude chtít vidět, když zabil jejího bratrance a uvrhl tak jejich rody do ještě větší nenávisti, ale přesto za ní spěchá a ve vzájemném objetí se utěšujíc, stráví spolu noc. Ráno musí Romeo zmizet z Verony. Bratr Vavřinec však přislíbí, že bude pro rozdělené manžele prostředníkem.

Julie předstírá smutek pro Tybalta, ve skutečnosti však pláče pro milovaného Romea, který je nyní ve vyhnanství. Krátce po této události se Juliin otec rozhodne provdat dceru za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise, který je do ní zamilován. Julie se vzpouzí, ale otcem nepohne. Spěchá proto s prosbou o pomoc za bratrem Vavřincem. Ten jí dá lektvar po jehož pozření bude vypadat jako mrtvá. Chce pak dát zprávu Romeovi, aby si pro Julii přišel a dát tak oběma zamilovaným možnost začít znovu a jinde.

Julie jed vypije den před plánovanou svatbou s Parisem a ráno ji najdou mrtvou. Všichni se domnívají, že zemřela steskem po svém bratranci a místo na svatbu jí odnesou do rodinné hrobky. V té chvíli posílá bratr Vavřinec zprávu Romeovi, v níž mu líčí svůj plán. Naneštěstí se posel zdrží a místo vysvětlujícího dopisu dorazí k Romeovi z úst jeho sluhy zpráva o Juliině smrti. Romeo stižen žalem koupí si jed a ihned spěchá do Verony, aby zemřel vedle své ženy Julie. U hrobky se střetne s Parisem, který zde oplakává Juliinu smrt a v potyčce ho zabije. Poté políbí svou milovanou a vypije jed. V tu chvíli se však Julie probouzí a vida vedle sebe mrtvého Romea, nedbá na řeči bratra Vavřince, který nyní dorazil a s Romeovým jménem na rtech si dýkou probodne srdce. Tak končí život mladých veronských milenců.

Nad jejich mrtvými těly nakonec dojde k usmíření obou rodů, které spojí žal nad ztrátou vlastních dětí a jako památku na tuto tragickou lásku nechají vystavět Romeovi a Julii zlaté sochy, které zdobí Veronu dodnes.

Charakteristika postav 

Romeo - je citlivý mladík, se smyslem pro čest a věrnost. Nechce pokračovat v nesmyslných sporech. Je impulzivní a jedná podle okamžitého popudu bez velkého rozmyšlení. Jeho city jsou velice silné. Pro lásku je ochoten obětovat vše, včetně vlastního života. Na jednu stranu je velice odvážný, ale bez lásky není ničím a nedokáže žít.

Julie - je mladá a impulzivní dívka. Je statečná a oddaná své první a jediné lásce, kterou prožívá s všestravující silou. Julie je inteligentní a přesto stále ještě trochu dětinská a hravá. Láska jí zbaví bezstarostnosti a přinese jí hořkosladké chvíle velikého štěstí, vášně a nádherné okamžiky v Romeově náručí. Stejně jako Romeo si bez svého miláčka neumí život představit a proto jej raději ukončí.

Bratr Vavřinec – je Romeův přítel a důvěrník. Chytrý mnich, který přeje oběma mladým milencům štěstí a cítí velikou vinu za jejich smrt.

Chůva – je důvěrnice Juliina. Mladou slečnu vychovala a má ji ráda jako vlastní dceru. Je to prostá lidová žena, ale přeje Julii štěstí po boku Romea. Její poznámky vnášejí do děje komičnost. Většinou je neschopná jednoznačně se vyjádřit.

Merkucio – je Romeův přítel a příbuzný vévody. Je to vtipálek a bývá velmi výřečný. Nakonec doplatí na spory mezi Monteky a Kapulety.

Tybalt – je Juliin bratranec. Je to rváč a rád vyvolává rozbroje a šarvátky. Tato „záliba“ se mu stane osudnou.

Postavy jednají sami za sebe, jsou sebevědomé a nenechávají se řídit žádnou vyšší mocí. Shakespeare zde překročil v jednání postav středověký rámec Desatera božích přikázání (Cti otce svého a matku svou), postavy nejsou absolutně poslušné, ale jednají aktivně a samostatně.

 Styl psaní          

Ústředním tématem této tragédie je příběh lásky dvou mladých lidí ze znepřátelených rodů. Toto téma si Shakespeare vypůjčil z legendární středověké pověsti, kterou zaobalil do esteticky přijatelné formy své doby, jíž byla renesance.

Používá metafory a přirovnání, textu nechybí lyričnost a krása.

Do děje uvádí diváka prologem chóru, který předpovídá průběh událostí a je obrazem veřejného mínění.

Do kontrastu dává vysoký styl mluvy (Romeo a Julie) a lidovou řeč (chůva). V rámci poezie mluví Romeo s Julií, v próze vysokého stylu šlechtici a v lidové próze prostí lidé.

Příběh je vyprávěn chronologicky, jednoznačně, tak jak se skutečně stal.

Jak příběh, tak i jazyk jsou velice jímavé a citlivě zpracované.

Můj názor

Tento příběh hluboké lásky zná snad každý a jistě nejsem jediná, kdo ho v mnoha podobách poznal ještě dříve než si tuto hru přečetl nebo ji viděl na jevišti. Od té doby co jsem si hru přečetla poprvé, vrátila jsem se k ní ještě mnohokrát a pokaždé mi dala něco nového. Myslím si že tento příběh je velice nadčasový, což dokládá i jeho neochabující obliba s níž se k němu, ať už v původní či zmodernizované podobě, vracejí divadelní soubory i filmaři. Je to pro mě klasický sladkobolný příběh, který však není patetický a postrádá zbytečnou okrasu. Romeo a Julie je můj nejoblíbenější milostný příběh a i pře svou tragičnost mě vždy potěší jeho krásný romantický a poetický jazyk i síla lásky, která je jím vyjádřená.