Sophiina volba

William Styron

Profil autora

William Styron, klasik americké literatury, sám sebe charakterizoval jako "amerického spisovatele s jižanským zázemím". Narodil se 11.06.1925 v Newport News ve Virginii. Jeho otec byl typický Jižan a babička ještě pamatovala vlastní otroky. Matka, po které zdědil lásku ke klasické hudbě, ovšem pocházela ze Severu. Aktivně se zúčastnil druhé světové války, po níž vystudoval Dukeovu univerzitu. Po škole krátce pracoval jako nakladatelský redaktor, než se vydal na dráhu samostatného spisovatele.

V 50. letech se vydal Styron do Evropy, kde v Paříži spoluzakládal časopis The Paris Rewiew. V Paříži potkal svou ženu, spisovatelku Rosy Bergunderovou, s níž měl čtyři děti.

V roce 1985 se Styron nervově zhroutil a začal se léčit z depresí. Vedlejším produktem jeho uzdravení se stala ponurá, ale skvěle napsaná zpověď Viditelná temnota. V roce 1993 přidal ještě vzpomínkové povídky Ráno na pobřeží.

Zemřel 13.11.2006 po dlouhé nemoci na zápal plic v nemocnici v Martha's Vineyard (Massachusetts).

Za více než půl století napsal Styron pouhé čtyři velké romány, které ovšem nejen v literárním světě zanechaly nesmazatelnou stopu. Ulehni v temnotách (1951), Zapal tento dům (1960), Doznání Nata Turnera (1967) a Sophiina volba (1979) - to jsou hlavní Styronovy příspěvky do zlatého literárního fondu..

Příběh o otrokovi Natu Turnerovi přinesl Styronovi v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Sophiina volba je dodnes bestsellerem, úspěšná byla i její filmová verze. Kromě Pulitzerovy ceny je Styron rovněž nositelem literárních ocenění American Book Award (1980) a National Magazine Award (1989).

Stručný děj

Tento příběh popisuje jedno nezapomenutelné léto z autorova života a je tak zároveň autobiografií jeho spisovatelských začátků, ale hlavně výpovědí o hrůzách koncentračních táborů, s nimiž se Styron zprostředkovaně setkal skrze vyprávění polské ženy Sophie.

Vypravěčem je dvaadvacetiletý Stingo (Styronova přezdívka), který se pár měsíců v roce 1947 živil jako redaktor v kolosu McGraw-Hillova nakladatelství. Když dostal výpověď a byl by zůstal téměř bez prostředků, zachránil ho jeho otec, který mu poslal 500 $. Stingo se rozhodl, že se přestěhuje z neutěšeného pokojíku v Univerzitním hotelovém klubu, kde od příchodu do New Yorku bydlel a začne pracovat na svém románu. Z inzerátů si vybral penzion Růžový palác v Brooklynu. Toto místo mělo skutečně jediný příhodný název, jelikož celý dům i se vším vybavením byl vymalován stejným odstínem růžové barvy.

V Růžovém paláci se setkáváme se dvěma ústředními postavami celého románu, s Nathanem, mladým židovským „géniem“ a Sophií, bývalou vězenkyní v Osvětimi do níž se Stingo na první pohled zamiluje, kteří se stanou Stingovými nejlepšími přáteli. S jejich podporou se pustí do svého románu o tradičním Jihu s jeho problémy i krásami a stane se součástí tragického příběhu lásky těchto dvou lidí.

Nathan a Sophie na první pohled působí jako šťastný a dokonalý pár, ale i přes jejich vzájemnou lásku, až posedlost, mezi nimi stojí několik překážek. Je to Spohiina minulost a Nathanova psychická choroba o níž se však dozvídáme až mnohem později.

Zpočátku se zdá všechno, až na Stingovu sexuální frustraci pramenící z nenaplněných sexuálních tužeb naprosto ideální. Nathan pracuje ve výzkumné laboratoři jako biolog, Sophie jako sekretářka u chiropraktika a Stingo zdárně pokračuje se svým románem. Po večerech chodí do hospůdky Javorový háj a užívají si. Radost těchto dní kalí jen Sophiino útržkovité vyprávění o její minulosti. Sophie se narodila v Krakově. Její matka byla pianistka od níž Sophie zdědila nesmírnou lásku a obdiv ke klasické hudbě. Otec, Zbygniew Biegansky, byl známý profesor, který vystupoval s vyhraněnými antisemitistickými názory, k čemuž se Sophie dlouho nedokázala přiznat a popisovala otce jako vysněný ideál. Ve skutečnosti ho téměř nenáviděla, stejně jako svého manžela Kazimíra, otcova pomocníka. Po začátku války byl její otec spolu s dalšími profesory a také Kazimírem zatčen a poté popraven v Sachsenhausenu. Sophie s matkou se přestěhovala do Varšavy, kde byla chycena při pašování masa a poté deportována do Osvětimi. Tam se díky své výborné němčině dostala až do kanceláře Rudolfa Hosse, pro něhož pracovala jako zapisovatelka a měla tak nepatrně lepší podmínky než ostatní vězni. Sophie se také přizná, že se snažila Hosse svést, ale jen proto, aby zachránila svého syna Jana, kterého přivezli do Osvětimi také. Hoss byl její krásou sice fascinován, ale odmítl se s ní sblížit. Sophie ho poté prosila o záchranu syna, on jí sice přislíbil, že se pokusí Janovi pomoci, ale svůj slib nikdy nedodržel a Sophie se musela vrátit do příšerných podmínek osvětimských baráků, v nichž žili řadoví vězni a co se stalo s jejím synkem se nikdy nedozvěděla.

Společně s tím jak se před Stingem odvíjí Sophiin životní příběh, začíná se také ukazovat, že vztah Sophie a Nathana není tak bezchybný. Nathan totiž mívá náhlé záchvaty zuřivosti, v nichž útočí na své okolí a především pak na Sophii. Jejich příčinou je mimo jiné i jeho občasné drogové opojení. V takových záchvatech obviňuje Sophii z nevěry a napadá ji jak verbálně, tak i fyzicky, přičemž jednou hrozí i společnou sebevraždou. Vyčítá jí nesmyslně i fakt, že přežila Osvětim, na rozdíl od spousty Židů, a protože je skutečně krásná (blondýnky s modrýma očima a perfektní postavou) podezírá ji, že dělala děvku nacistům.

Sophie sice při jeho výpadech velice trpí, ale protože ho skutečně miluje a je na něho silně fixovaná, nedokáže se nijak bránit a po každém podobném výstupu, kdy ji obvykle opustí, se k němu ráda vrátí. Mimo své stavy nepříčetnosti je totiž Nathan okouzlující společník s trefnými poznámkami a zásobou vtipných historek. Pro Stinga je skoro jako starší bratr, má vždy přesnou a citlivou kritiku k jeho dílu, za něž je mu on vděčný a Sophii miluje a zahrnuje spoustou drobností. A i když je Stingo do Sophie bláznivě zamilovaný, uznává Nathana jako staršího přítele a neporazitelného soka v lásce.

To vše ovšem jen do doby, než mu zavolá Nathanův starší bratr Larry a neobeznámí ho s jistými fakty týkajícími se Nathanovi osobnosti. Jelikož Nathan pokládá Stinga za nejlepšího přítele, Larry doufá, že by mu mohl pomoci. Tak se Stingo dozvídá, že Nathan není žádný biolog na pokraji převratného objevu v medicíně, že dokonce ani nevystudoval vysokou školu, ale že ve skutečnosti je paranoidní schizofrenik. Dělá sice ve výzkumném středisku, ale jen knihovníka, to ostatní je jeho výmysl. Stingo je touto skutečností zcela konsternován, protože do tohoto okamžiku uznával Nathana jako autoritu a nyní v něm viděl to, co opravdu byl. Geniálního a nebezpečného šílence, který strávil roky v psychiatrických léčebnách. Larry se se Stingem rozloučí a poprosí ho o pomoc. Stingo má dávat na Nathana pozor a v případě nutnosti zavolat Larrymu.

Stingo však udělá jednu chybu. Odjede na pár dní na návštěvu ke svému příteli a mezitím v Růžovém paláci propukne peklo. Nathan znovu dostane záchvat, zbije Sophii a zmizí. Stingo se hned vrátí, ale při zjištění, že tentokrát Nathan obvinil Sophii, že spí s ním, a že má dokonce i pistoly, rozhodne se nadobro se Sophií odjet a zavolat Larrymu.

Cestou na Jih, kam se chce Stingo se Spophií uchýlit a dokonce si ji vzít za ženu, se zastaví v hotelu, kde se chystají přenocovat a Stingo se zde dozvídá celý zbytek Sophiina strastiplného příběhu a také příčinu neustálého pcitu vinny, který ji pronásleduje.

Sophie se mu svěří, že měla ve skutečnosti dvě děti. Syna Jana o němž mluvila a mladší dceru Evu. Když ji zatkli, zjistila, že ve vězení jsou i její děti, které našli při zátahu na dům v němž žila spolu s přítelkyní, která byla členkou polského tajného odboje. Sophie sama pro odboj nikdy nepracovala, ze strachu, že by tím na sebe a děti přivolala neštěstí a nakonec ji tato skutečnost stejně dostihla. Po několika dnech ve vězení je všechny transportovaly do Osvětimi. Když vystoupily z vlaku, Sophie už věděla, že je čeká selekce, měla tyto informace od přítelkyně z odboje. Když na ní přišla řada a ona spolu s dětmi stála před nacistickým doktorem, prožila nejděsivější okamžik svého života a byla donucena učinit nepředstavitelně bolestnou volbu. Doktor jí řekl, že si smí vzít pouze jedno dítě, údajně proto, že je křesťanka a ne židovka a má tedy možnost volby. Když prosila, aby ji nenutily vybrat si pro jedno z dětí přímo smrt, chtěli jí vzít obě. Sophie nakonec odstrčila dcerku a musela se dívat jak ji odvádějí nalevo, směrem k čadícím komínům březinských spaloven.

Sophie pak prožila v táboře 20 měsíců jak vystřižených z nejhorších nočních můr a ani jedno z dětí již víckrát neviděla.

Ráno potom, co Spohie svůj příběh Stingovi vyjevila, utekla zpět do New Yorku za Nathanem. Stingo se jí pokoušel dostihnout a sehnat Larryho, protože měl o Sophii, ale i o Nathana strach, ale přijel pozdě.

Sophie a Nathan spáchali sebevraždu a nyní si již oba v klidu, a snad i pryč od trýznivé minulosti a přítomnosti spočívali v náručí, obklopeni pastelovými stěnami Růžového paláce.

Stingo jejich ztrátu nesl velice těžko, ale jeho život šel dál. Napsal knihu, stal se uznávaným autorem, ale na Sophii a Nathana nikdy nezapomněl.

Charakteristika postav

Stingo- je jedním z aktérů děje a zároveň vypravěčem. Vstupuje do děje s hodnotícími komentáři, úvahami nad chováním a jednáním všech postav, sebekritickými poznámkami i citáty apod.

Je to mladý muž s neuspokojenými potřebami, jak fyzickými, tak duševními. Rád podrobuje své okolí analýze a mluví o oblíbených autorech (Faulkner, Wolf). Je nadaným spisovatelem a věří si, i když špatná kritika od přítele ho dokáže velice rozhodit. Je citlivý, dokáže naslouchat. Je často značně sebekritický, ironický až sarkastický. Někdy se jeví i trochu sobecky a nerozhodně. V jistých ohledech je to snílek, idealista a někdy je až bolestně realistický. Má rád hudbu, stejně jako Sophie a z dětství si nese trauma ze smrti matky, z níž se obviňuje.

Sophie- je ještě mladá polská žena, která přežila koncentrační tábor a kde ztratila nejen svou víru v Boha, ale hlavně své dvě děti. Nedokáže se zbavit obrovské viny, která ji neustále pronásleduje a tíží. Racionálně si omluvu dokáže formulovat, ale vnitřně ji nedokáže přijmout. Nechá sebou relativně snadno manipulovat, v dětství otcem a později i Nathanem. Upnula se na Nathana, pomohl jí, když to po příchodu do Ameriky potřebovala. Miluje ho natolik, že se od něho nedovede odpoutat i přes jeho časté násilnické sklony. Objevila v sobě velkou sexuální vášeň, kterou s Nathanem sdílí. Má ráda pěkné věci, dobré jídlo a hlavně hudbu. Chtěla se stát pianistkou a studovat ve Vídni. Je velice inteligentní a ráda se učí. S vědomím své minulosti však nedokáže, žít a proto nejdříve otupuje smysly alkoholem a později volí smrt v Nathanově náručí.

Nathan - je mladý židovský muž. Na okolí působí velice vzdělaně, sofistikovaně, upřímně, autoritativně. Je oblíbený, vtipný, má vytříbený vkus a schopnost odhadovat lidi, věci knihy… Ve skutečnosti je velmi nemocný, trpí paranoidní schizofrenií. Vymýšlí si, idealizuje si sebe sama. Je inteligentní, až geniální a nebýt psychické poruchy, mohl by být nejlepší v jakémkoliv oboru, který by si vybral. Vše co ho zaujme chce pochopit do hloubky. Dokáže se nadchnout téměř pro všechno. Jeho duševní stav zhoršují drogy. Ve svých záchvatech je agresivní, paranoidní, všechny kolem sebe podezírá ze zrady a má sebevražedné sklony. Miluje Spohii i přesto, že jí tak často ubližuje, také s ní sdílí zájem o hudbu, kterou ho naučila mít ráda. Smrt bere jako společnou cestu se Sophií, jako volbu mezi životem v utrpení a vykoupením.

Styl psaní 

Nejpoutavější na této knize jsou jeho dvě dějové linie. Příběh Stinga a jeho setkání se Sophií a Nathanem s nimiž prožil jedno nezapomenutelné léto a Sophiino vyprávění o hrůzách, které páchali nacisté na židech a dalších náboženských skupinách a národech.

Autor často přeskakuje z jedné linie do druhé a nedrží se ani žádné vymezené chronologické přímky. Zvládne mistrně přesídlit z předválečného Krakova do skutečné doby v níž píše Sophiinu volbu nebo porovnat paradox chvil, kdy Sophie prožívá osvětimské peklo a on si užívá života. Stále udržuje čtenáře ve střehu.

Dokáže svými metaforami a vhodně volenými slovy přiblížit děsivost holocaustu a přivést čtenáře až do dusivé a beznadějné atmosféry koncentračního tábora. K tomu si pomáhá i polemikou s díly jiných autorů píšících o stejné tematice. Na koncentrační tábory se dívá z různých úhlů pohledu a předkládá i pokusy o vysvětlení jejich existence. Nepokouší se je popsat pomocí líčení děsivých podmínek, fyzického strádání a bolesti, ale sondou do lidské psychiky v níž se odehrávaly věci mnohdy dramatičtější a hrůzostrašnější než si člověk umí představit. Je to neobvykle zpracovaný román o vlivu nacismu na průměrně silného jedince.

Používá především dlouhá složená souvětí a často popisné a úvahové texty bez zřejmého dějového kontextu.

Kniha je dostatečně poutavá a autor pro její oživení nepoužívá příliš mnoho dialogů.

Můj názor

Tato kniha mě svou hloubkou zasáhla, a to především děsivou pravdou v ní obsaženou. Příběh a vnitřní konflikt, který si sebou Sophie nesla, je další odstrašující připomínkou a důkazem lidské krutosti a brutality. Člověk se jen těžko dokáže smířit se skutečností, že i takové hrůzy a brutality sebou nese společnost lidí, která si říká uvědomělá, vzdělaná a inteligentní.

Líbily se mi autorovy úvahy o lidech, kteří byli schopni koncentrační tábory provozovat i o tom, jak je možné, že vůbec bylo dovoleno, aby vznikly. Jeho polemika s texty dalších autorů, kteří se zabývají tématem holocaustu, jeho následků a příčin. A kritické poznámky, směřované celé společnosti.

Líbila se mi celá atmosféra knihy, prodchnutá zoufalstvím, chmurou, bezmocí a dalšími nepříliš pozitivními náladami.

Myslím si, že je to kniha přímo nutící k zamyšlení o tom, co všechno je člověk schopen vydržet a jak dokáže být jiný člověk krutý a nelidský.