Berenika - 6.část
Berenika se zavřela v pokojíčku a zády se opřela o dveře. Stála tiše a naslouchala. Byla si jistá, že babička teď půjde za tetou. Buď aby ji uklidnila nebo aby probrali to, co Bereniku tak tíží. A skutečně. Babička brzy na tetu zavolala a zřejmě se usadili v obývacím pokoji. To bylo pro Bereniku dobrým znamením, zřejmě ji ještě nepodezírali a spoléhali na vliv své přísné výchovy. Berenika tiše otevřela dveře.
„Marto, tohle se již nesmí opakovat. Chceš zmařit vše co jsme udělali?“ říkala právě babička.
„Samozřejmě že ne, ale ten noční telefonát a pak ta její poznámka o matce…. Je to jako špatné znamení.“ Ohradila se teta.
„Nebuď paranoidní! Bůh nám Bereniku svěřil a my se musíme postarat, abychom splnily jeho přání a vychovali z ní pravý opak její matky. Nebude to žádná povětrná čarodějnice běhající po nocích!“ Babičce se rozčilením chvěl hlas. „A abychom toho docílili, musíš si dávat pozor na svoje výbuchy. Jinde než od nás se totiž nemá o existenci Sáry Donowenové jak dozvědět.“
„To se pleteš mami, když volali z toho ústavu, mohla to klidně zvednout Berenika. Oni ji chtějí říct pravdu! Copak to nechápeš? Chtějí aby ji Berenika navštívila, prý by to mohlo pomoci k jejímu uzdravení. Ona Bereniku stále volá!“
„Marto, proč jsi mi to neřekla ihned?“ babiččin klid se zjevně zachvěl v základech.
„Nebyla příležitost. Dnes jsem však alespoň zažádala o změnu našeho telefonního čísla.“
„To je rozumný krok. Ale měli bychom podniknout ještě pár dalších věcí. Například se rozhodnout co Berenice řekneme, bude-li se opět vyptávat. A to jistě bude!“ s těmi slovy se babička zvedla a začala přecházet po místnosti. Následně vyzvala tetu, aby ji doprovodila do její ložnice a Berenika raději zavřela dveře. Odvaha na poslouchání přímo u dveří babiččiny ložnice jí zatím scházela.
Berenika si nikdy neuvědomila, kolik tajemství se v jejím životě skrývá a kolik jich možná mohla díky přísně zakázanému špehování rozluštit. Stále byla mírně v šoku z odhalených informací , ale začala se nepatrně usmívat. Takže Sára Donowenová je ta žena po níž by se měla na Marshallově klinice ptát. Ovšem, teď ještě méně chápala co by měla mít ona, obyčejná česká dívka, společného s ženou, která se zdá být podle jména cizinkou.
Tentokrát opět zalitovala, že nemá doma přístup k internetu. Jistě by tam mohla zjistit informace, které by se jí o Marshallově klinice hodily. Na druhou stranu to může použít jako záminku a ještě dnes si skočit do knihovny a poté do telefonní budky. Z domu by se stejně telefonovat neodvážila.
Babička a teta se zdáli být spokojené s Bereničiným tvrzením, že do školy nutně potřebuje sehnat podkladové materiály pro svůj referát o Aztécké civilizaci a do knihovny ji s klidným svědomím pustili. Berenika měla dojem, že budou raději, když se v době pokračovaní jejich rozhovoru nebude zdržovat doma, protože se ani neobtěžovali s obvyklými zákazy týkajícími se půjčování nevhodných knih, tedy románů a podobně. Chudinky, nemají ani ponětí jak snadné je dostat se k informacím, které ji zajímají, pomyslela si vždycky, když si potají onu „nevhodnou“ literaturu četla.